Zvláštní, že se o tom moc nepíše, všude na nás vykukují samé návody, jak se posunout ve vztahu, lépe komunikovat, poradit si s nevěrou, žárlivostí.
Ale jaké to je být sám, postarat se o sebe, dětí, finance a své emoce a hned neskočit do dalšího nefunkčního vztahu, který se nabízí?
A jaké to je třeba opustit nefunkční vztah pod hrozbou, že budu sám?
Jak se o sebe, když jsem singl postarat, a co je potřeba v sobě posunout, aby další vztah byl jiný a lepší? Jak si dopřát dostatek času na svůj rozvoj a zpracování toho, co bylo a nezbláznit se ze samoty?
A jak to zase nepřepísknoout, neuhnízdit se v samotě x let a nevystrčit hlavu?
To také vidím kolem sebe. Rezignaci, Já jsem prostě takový a s tím se nedá nic dělat….
Poznáváš se v něčem? Můžeš mít strach, že to zase nevyjde, někdo ti ublíží, zklame tě a bude to bolet, strach z odmítnutí, strach že nejsem dost. Nechuť do dalších pokusů. Není to lehké.
Všechno ale jde a život máme jen jeden, takže záleží na tobě, jak s ním naložíš, můžeš se litovat, a nebo zvednout zadek a rozhodnout se něco pro sebe udělat.
Zajímá tě co a jak? Pro začátek můžeš zvednout telefon, nebo napsat SZ a domluvit si 30min. nezávaznou ochutnávku koučinku zdarma.