Při setkávání s klienty mě moc baví ta rozdílnost pohledů na témata. Například otázka monogamie, nevěry, polyamorie. Ale i to, zda je normální, že chce být partner chvíli sám, mít svůj prostor, jet s kamarády na víkend.
Vyrostli jsme v pohádkách, jak má vztah vypadat, princ s princeznou se potkali, zamilovali a žili spolu až do smrti.
A přitom ke mně chodí klienti např. s tím, jak zavést do svého vztahu polyamorii, na které se dohodli. Jak se vyrovnat s nevěrou a najít v ní to nejlepší pro jejich vztah i vývoj každého z páru. Jak žít v otevřeném vztahu. Jak se díky tomu posunout a naučit větší důvěře a intimitě mezi sebou nebo v dalších vztazích.
Každá zkušenost nás může někam posunout, záleží, jak se k tomu postavíme. Vždy máme možnost se něco nového naučit o sobě a žít lepší život. Možná jen stačí naučit se na vše dívat jako na příležitost k učení a bavit se tím, jaký nový úkol nám život připravil.
Píši, že to stačí, jakoby to byla maličkost, ale není to úplně jednoduché změnit takto úhel pohledu. Mým klientům se to daří za 2-3 měsíce spolupráce, tak vím, že to jde a můžete to tak mít i vy.
Často je nejtěžší srovnat se s předsudky okolí, které má obecně daný pohled na věc. Jakmile se zbavíme strachu projevit se autenticky a začneme žít to, co chceme, otevře se nám svobodný a také mnohem zdravější život a to mě moc baví.
Věřím, že vše, čím procházíme má nějaký důvod a má nás něco naučit a my jsme sem přišli žít svou autenticitu, radost a svobodně se projevit.
Co si o tom myslíte vy?